Každý člověk má své záliby. A když člověk je smutný, tak je nejlepší, když se pustí do toho, co ho nejvíce baví, třeba někdo rád maluje. Moje maminka je opravdu vášnivá malířka. Sama říkala, že kdyby nemohla malovat, tak by z toho byla nešťastná, protože maminka bere malování jako svůj největší relax a také největší odpočinek. Tak to si myslím, že když lidé si uvědomí, že vlastně radost mohou mít i ve svých zálibách a hobby, tak je to jedině dobře. Někteří lidé si ale myslí, že když člověk se věnuje něčemu, co ho baví, tak že se fláká. Tohle není vůbec pravda. Nevím, proč by se lidé také nemohli bavit.
Je úplně jedno, čím se baví, hlavně když je to normální a člověku to přináší radost a také útěchu a také pocit klidu a bezpečí. Například můj syn zase rád staví kostičky anebo lego. A na tom nevidím vůbec nic špatného. Když tohle chce můj syn dělat, tak prosí. Přeci mu nebudu zakazovat, aby si hrál hry, které jsou třeba určené pro mladší děti. Protože mému synovi je deset let. Tak ale to neznamená, aby se také nemohl hrát s hračkami, jako je lego anebo skládání kostiček. Mně se tohle líbí a nepřijde mi to vůbec nevhodné. Hobby a záliby jsou tady od toho, že když člověka něco baví, tak se má tomu věnovat, protože člověk alespoň potom bude více v klidu a bude vědět, co má dělat.
Proto jsem si řekla, že když mi maminka řekla, že se mám také věnovat sama sobě, tak jsem ze začátku vůbec nechtěla. Později jsem se ale opět vrátila k tancování, které mě baví. Nedokáži si představit, že bych byla dlouho bez tancování. Jenomže tancovat jsem přestala, když jsem byla těhotná. A potom mi přišlo, že bych se neměla bavit sama, ale že bych se měla spíše jenom starat o dítě. Jenomže každý mi říkal, že abych si odpočinula a abych přišla na jiné myšlenky, tak se mám věnovat tomu, co mě baví, a to je právě tanec. Řekla jsem si, že přece nikomu nebude vadit a už vůbec ne dítěti, že se budu bavit tak, že budu tancovat. Přeci může se mnou tancovat i syn.
